Foto: Markéta Sulková/lemur.mu

Veggie Bar MUNI: Návnada na hipstery?

Milan Kollarčík Názory, Studentský život, Univerzita

Menze na Moravském náměstí přibyl malý bratříček, Veggie Bar. Jaký je, jestli má význam tam chodit, a zda se v něm nají i chudší jedinci než Rothschild, jsem se vydal zjistit na vlastní kůži.

První, co upoutalo mou pozornost, když jsem vstoupil do dveří menzy na Moraváku, byla… fronta. Lidé stáli v řadě táhnoucí se málem až na silnici. Zatesknil jsem nad svým osudem a připravil se na dlouhé čekání, na jaké jsem zvyklý z jiných stravovacích zařízení.

Pak jsem ale zaznamenal ceduli „Veggie bar 1. patro“. Naděje ve mně zahořela a já se vydal okolo fronty zmateně se ohlížejících studentů po schodech do (veganského) nebe. Dorazil jsem k obrazovce s menu a začal se rozplývat. Široký výběr sladkých i slaných jídel, salátů, polévek s obsahem vajec či mléka, ale i bez, včetně jídel připravovaných bez tepelné úpravy, takzvaných RAW. Jediné, co mě překvapilo, byly vepřové nudličky, které by za vegetariánské nepovažovali ani ti nejbenevolentnější býložravci.

Země zaslíbená, tofu a čočky plná…

U teplých jídel obslouží strávníky klasicky kuchařka. Foto: Markéta Sulková/lemur.mu

Po vstupu do samotné jídelny se má očekávání o obsazenosti baru naplnila. Uvnitř jsem napočítal všeho všudy asi pět lidí, a to včetně kuchařek. Zvolil jsem si grilovanou tortillu plněnou zeleninovou směsí a bramborovou polévku. Když jsem se pro jistotu otázal, zda je bramborová polévka taktéž vegetariánská, kuchařka sebevědomě odpověděla, že „všechno tady je“. Poznamenal jsem, že ony vepřové nudličky určitě nejsou, což paní kuchařku viditelně vyvedlo z míry. Zamumlala, že se nejspíš jedná pouze o „doplněk“, ať už tím chtěla říci cokoliv, a prchla do kuchyně.

Nejedná se však o jediné maso obsahující jídlo, které se zde vyskytlo. Den předtím byla například v nabídce polévka s játrovými knedlíčky.

Usadil jsem se u prvního volného stolu a chvíli obdivoval interiér. Čisté, svěží barevné tóny a decentní abstraktní obrázky na zdech vytvářely pohodovou atmosféru, tak odlišnou od běžných univerzitních jídelen, které na mě působí až příliš účelově, mdle a nevlídně. Židle ve mně evokovaly dojem 3D tisku a celkově jsem si připadal jako přenesený do budoucnosti.

Vyřiďte pochvalu šéfkuchaři!

Tortilla byla vynikající, placka křupavá, směs nadmíru chutná. Po pár okamžicích jsem se vzdal pokusů použít příbor a snědl tortillu tak, jak bych snědl nějakou koupenou z okénka na ulici. Cena čtyřicet korun je podle mého studentsky velmi přívětivá. Jistě, doma si ji uděláte levněji, ale kdybyste měli čas vařit si, nebudete v menze, že? I ceny ostatních jídel se pohybovaly ve stejném rozmezí třiceti až padesáti korun, na jaké jsme zvyklí z ostatních menz. Snad jen RAW polévky za třicet korun byly trochu dražší, ale to se jim dá pro náročnější postup výroby a dražší ingredience (kešu a jiné druhy ořechů) odpustit.

O něco později se ukázalo, že s popularitou Veggie Baru to nebude tak špatné, jak jsem se původně domníval a zhruba ve tři čtvrtě na dvanáct se místnost začala plnit. Myslím si ale, že ať člověk přijde kdykoliv, bude si mít kde sednout, což se nedá říci o všech jídelnách, které jsem kdy navštívil. Na rozdíl od mnoha jiných menz má Veggie Bar otevřeno pouze do dvou hodin odpoledne, což nemusí každému sednout do časového rozvrhu. Doporučuji ho ale rozhodně alespoň jednou navštívit a to i těm, kteří si rádi dají steak nebo si nad ohněm opečou párky. Člověk má zkoušet nové věci.

Dobrou chuť všem.