Ilustrační foto: Mstyslav Chernov/Wikipedia Commons

V rytmu španělského flamenca (Tanec – p970)

Redakce Univerzita

Každý Španěl připravuje po ránu tortillu, denně pije sangrii a perfektně tancuje flamenco. Asi tak by se v jedné větě daly shrnout základní předsudky spousty cizinců, které ke Španělům chovají. Pokud doopravdy umí Španělé tančit flamenco, mají můj nezměrný obdiv. Moje zkušenost s příslušníky tohoto národa je však ve většině případů jiná, flamenco tančit umí jen málokdo, nedivím se.

Když jsem si vybírala povinný tělocvik, chtěla jsem původně na salsu. Bohužel se v „mém“ semestru nevypisovala, a jelikož jsem potřebovala splnit povinnost, začala jsem hledat dále. Nejsem příliš nadšená obdivovatelka moderních tanců a po semestru squashe jsem se rozhodla zkusit nějaký individuální sport.

Z náhlého popudu jsem nakonec klikla na flamenco. O tomto tanci se říká, že pochází od cikánů, kteří se usadili na jižním cípu Španělska  – v Andalusii. Tanec se dělí na několik stylů. Já, stejně jako většina mých kolegů, jsem si zamilovala melodické ladné Sevillanas.

Přestože si myslím, že na tance jsem poměrně šikovná, hned první hodinu mi došlo, že tento tělocvik bude pro mě pěkným oříškem. Ještě nikdy předtím jsem si u tance nepřipadala tak neschopná a směšná jako zde. Zkoordinovat nohy, ruce, držení těla a vypadat ladně po celé tři hodiny nebylo vůbec jednoduché. Flamenco má velmi složitý rytmus, který většina z nás zvládla zachytit až po několika hodinách výuky. Čím složitějším se mi tanec zdál, tím více jsem cítila touhu zvítězit a správně ho zatancovat. Doprovodnou hudbu jsem poslouchala v MHD, dívala se na videa na internetu a neustále jsem doma cvičila kroky či rytmus. Připadala jsem si jak Jennifer Grey v Hříšném tanci. Bylo pro mě flamenco noční můra? Ze začátku asi ano, ale později se stalo výzvou.

Každý týden jsme si na začátku hodiny zopakovali minulou lekci (každá absence na hodině se na vás pořádně promítne) a zároveň i cizí jazyky.Vyučující Dr. Mark Tomass, Ph.D. je totiž cizinec, takže na nás střídavě mluvil anglicky a španělsky. Poznámky v češtině nicméně nedoporučuji říkat příliš nahlas, protože Mark poměrně dobře rozumí. Mark sice působí přísným dojmem (možná proto, že mimo taneční místnost je uznávaným ekonomem), ale je velmi milým neúnavným učitelem (přestože ho naše výkony někdy nesmírně pobavily a jindy jen nevěřícně kroutil hlavou). Jednou, když jsem pozdě spěchala na hodinu do tělocvičny na Vinařkách, jsem si všimla nemilé skutečnosti. Tělocvična, ve které se výuka tance odehrává, je nejen plná zrcadel, ale i prosklená, tudíž kolemjdoucí mohli naše „ladné pohyby“ lehce pozorovat. Vzhledem k tomu, že na tanec chodily v drtivé většině holky, houfovaly se okolo poměrně početné pánské skupinky.

Přes všechny peripetie mohu flamenco rozhodně doporučit. Naučíte se něco nového, pořádně si procvičíte mozek, zlepšíte si kondici, a kdo ví, třeba okouzlíte Španěly svými tanečními dovednostmi tak, jako letos já.

Autor: Anna Matušinová