Pražská Univerzita Karlova nabídne žadatelům o azyl studium zdarma. Foto: Rémi Diligent/Wikimedia Commons

Uprchlíci mohou studovat zdarma aneb pozitivní diskriminace v akci

Redakce Názory

Univerzita Karlova nabídne uprchlíkům studium v placených programech v angličtině zdarma. Studenti, kteří projdou běžným přijímacím řízením a zkouškami z anglického jazyka, nebudou platit školné. Univerzita je navíc zdarma ubytuje na kolejích. Očekává, že se nabídka bude týkat přibližně deseti studentů.

Představte si – jdete si tak ráno koupit na zastávce Náměstí Míru měsíční jízdenku na metro a vykoukne na vás postarší paní.

„Dobrý den, jednu měsíční jízdenku,“ říkáte.

„670 korun,“ odpoví zaměstnankyně dopravního podniku.

„Ale já jsem z Brna!“

„Jo ták, tak v tom případě ji máte zdarma. Tady je. Hezký den.“

Připadá vám to divné? Mně taky.

S něčím podobným nyní přichází Univerzita Karlova. Chce nabídnout uprchlíkům studium a ubytování na kolejích zdarma. Těm, kteří získají azyl a právo pobytu na území České republiky, odpustí školné ve studijních programech v anglickém jazyce. Ač se to snad na první pohled zdá ušlechtilé, principiálně je to nesmysl, který napáchá více škody než užitku.

Předně – vůbec nerozumím tomu, proč takový uprchlík, který se rozhodl, že bude žít v České republice, nemůže jít studovat do běžného studijního programu třeba právě na Univerzitu Karlovu, a mít tak studium hrazené státem. Proč mu univerzita nějakou možnost, která je jinak zpoplatněná, nabízí zdarma?

Také nerozumím tomu, proč zrovna status uprchlíka znamená, že může daný člověk studovat zadarmo. Nechápejte mě špatně, třeba existuje nějaký důvod, proč tomu tak má být, ale stejně tak bychom asi nalezli důvody u matek samoživitelek, které si dodělávají vysokou školu kvůli uplatnitelnosti na trhu práce, u studentů ze sociálně slabších rodin, u romských studentů, u postižených studentů atd. Proč má potom vyšší váhu „jsem Syřan a u nás je válka“ než „musím se postarat o své děti, a tak studuji, abych si našla lepší práci“?

Škoda bude hlavně politická

Dovedeno do důsledku se pravděpodobně po této argumentační linii dostaneme do bodu, kdy si vlastně řekneme, že by školství a vzdělání mělo být hrazeno státem a neplacené pro všechny. Ať nediskriminujeme. A pak už je to jen krůček k tomu, abychom se shodli na tom, že i zdravotnictví, penzijní systém, voda, potraviny a další by měly být zdarma a ve státní režii. Že je to pak nehumánní, neefektivní, nevýdělečné a krachující? Že si toho pak nikdo neváží? Čert to vem, my jsme přece humanisti!

Nejvíce škody však toto gesto nenapáchá v ekonomické rovině – Karlova univerzita koneckonců počítá s tím, že půjde přibližně o deset lidí, kteří budou požívat této výhody – ale v rovině politické. S takovým gestem lze pak těžko vstoupit do debaty o zavedení školného na vysokých školách, do debaty, kterou by české vysoké školství neskutečně potřebovalo. Protože první argument protistrany bude „když platíme studium cizincům, tak proč ne našim“. Co naplat, že je to argument mylný, důležité je, že je pro většinu společnosti dostačující.

A o tom to nakonec stejně bude. Vstřícné gesto, které, věřím tomu, bylo myšleno v dobrém, se akorát promění v zášť a kritiku uprchlíků. Oni mají něco, co my ne. Proč ne my? My jsme tady doma. Tato a podobná hesla budeme zase slýchat o něco častěji. Kdybychom raději dali těm lidem trochu volnosti a nedrželi si je jak krávy u vemínka, oni by pak nejenom museli, ale i chtěli zapadnout do společnosti a společnost sama by je mnohem lépe přijala. Pozitivní diskriminací cesta nevede, sorry.

Autor: Mirek Tobiáš Hošman