Foto: Markéta Sulková/lemur.mu

Týden v kůži vegana

Karolína Novotná Názory, Studentský život

Být veganem je v kurzu. A protože nemám ráda, když se věci dějí beze mě, rozhodla jsem se veganství taky zkusit. A protože mám ráda vajíčka, omezila jsem to na jeden týden.

Už v momentě, kdy jsem to poprvé vyslovila nahlas, jsem věděla, že to není dobrý nápad. Čistě veganské jídlo do sebe dostanu jednou týdně a to ještě omylem. Teď jsem se najednou upsala ke konzumaci čistě veganské stravy po dobu několika dní. Některé věci jsou však důležitější než můj apetit. Podle mých měřítek jsou nepromyšlené pseudoexperimenty jednou z nich.

Těžko na cvičišti, těžko na bojišti?

Bylo mi jasné, že pokud mám přežít, nesmím podcenit přípravu. Přistoupila jsem k věci profesionálně a použila Google. Vzápětí jsem zjistila, že nejsem první, kdo zkouší být týden veganem, aby napsal článek. A pravděpodobně ani tisící. Ve snaze nevyděsit se předem jsem pokusy ostatních ignorovala a místo toho změnila platformu. Po půl hodině jsem již měla jasno v tom, že průměrná veganská youtuberka má hodně volného času a ten já nemám. Přesunula jsem svůj výzkum do terénu a kontaktovala svou tetu, která jí vegansky již několik let. Starší generace mi předala jednu důležitou radu – pro vegany je nejlepší nakupovat základní potraviny v Lidlu díky přehledným označením na etiketách. Vrátila jsem se na Google a zjistila, že nejbližší Lidl vůbec není blízko. Albert bude muset stačit.

V nouzi jsem poznala přítele

V Selfie Coffee na Fakultě sociálních studií jsou veganům nakloněni. Foto: Ester Dobiášová/lemur.mu

Když přišlo pondělní ráno, s těžkým srdcem jsem nechala vajíčka v lednici a místo nich vytáhla mandlové mléko. Jelikož se zdá, že každá z již zmíněných youtuberek snídá výhradně ovesnou kaši, rozhodla jsem se, že půjdu s trendem. Navzdory prvotní nedůvěře se ovesná kaše stala mým nejlepším přítelem v těžkých časech a náš vztah trvá dodnes.

Později toho dne přišla dvě zjištění – svůj veganský týden jsem schopna přežít a v bufetu na Fakultě sociálních studií nabízejí kávu i se sójovým mlékem. Tato dvě zjištění byla poměrně úzce provázána.

Když přišla doba oběda, oznámila jsem svým obvyklým pondělním spolustrávníkům, že dnes to se mnou nebude tak jednoduché. Změnili jsme tedy směr a místo do menzy jsme se vydali do veganského bistra Forky’s. Za oběd jsem tedy dala třikrát tolik než normálně a navíc na ten wrap myslívám ve slabších chvílích doteď. Později jsem ještě objevila bufet Oáza, který sice takový dojem neudělal, ale zato je cenově dostupnější. A to se po týdnu nakupování v obchodech se zdravou výživou hodí.

Na večeři jsem měla svůj první a překvapivě i poslední salát toho týdne. Čím déle jsem veganskou dietu držela, tím více jsem totiž chápala, že jde především o hledání alternativ k běžným jídlům.

Jelikož umím docenit ironii života, musím přiznat jednu věc. Když se nad tím zpětně zamyslím, během veganského týdne jsem pravděpodobně jedla pestřeji než normálně. Zatímco jindy mechanicky jím na večeři míchaná vajíčka klidně 3 dny v kuse, tentokrát jsem projevila snahu. A těch 15 receptů v mých záložkách nemělo přijít nazmar. Poprvé se v mém košíku objevily věci jako quinoa, mandlové máslo nebo tofu. Vyzkoušela jsem dokonce i náhražky sýru nebo jogurtu. A jsou to právě tyhle náhražky, kvůli kterým ze mě vegan nakonec asi nebude.

První praskliny ve zdi

I ve zmrzlině jsem viděla pokušitele.
Foto: David Klement/lemur.mu

Nutkání dietu poprvé porušit přišlo, jak už to tak bývá, v noci a po pár skleničkách vína. Kdo mě zná, ví, že polovinu svých denních kalorií pravděpodobně přijmu ve formě arašídového másla. A tak je prostě nefér, že jsem v tomto stavu zjistila, že McDonald’s začal prodávat McFlurry s burákovým máslem. Ačkoliv hodiny ubíhaly, pevná vůle mě neopustila, a tak jsem odolala.

Tato noc byla začátkem konce. Jakmile se jednou objevily myšlenky na zmrzlinu, vyhnat je už nešlo. V jistém okamžiku jsem již přemýšlela nad zhlédnutím dokumentů, které mi na začátku týdne doporučila teta. Bála jsem se ale, že už by pak nebylo cesty zpět. Díky bohu už byl téměř závěr týdne a já tak úspěšně setrvala na čistě rostlinné stravě až do konce.

Strašáci ve skříni a sýry v ledničce

Ze svého veganského týdne jsem si odnesla rozličné věci. Na jednu stranu jsem si uvědomila, že existuje mnoho potravin, kterým jsem naprosto bezdůvodně nikdy nedala šanci. Na druhou stranu mi pořád v ledničce leží veganský sýr s příchutí mozzarella, kterému nikdy nehodlám dát druhou šanci. Jelikož ale stál více než dvě kostky másla, nemám to srdce jej vyhodit.