Foto: Radka Konečná/lemur.mu

Staňte se členem lamího stáda v Hádech

Radka Konečná Studentský život

Kolikrát si student slíbí, že se bude celý víkend učit, a nakonec stráví celou neděli válením se v posteli s depresí, že se válí v posteli? Proč tohoto volného času nevyužít a nezajít se podívat někam, kde ještě nebyl? Lamacentrum Hády není obyčejné zoo, kde se houfy lidí mačkají před klecí. Je to místo, kde se můžete stát členem stáda.

Je 13:50 a já čekám před zavřenou bránou. Zatím nic nevypadá neobvykle, ačkoliv se má jednat o místo, o kterém většina Brňanů asi nemá ponětí. Za chvíli přichází usměvavá slečna, která právě otevírá „krám“.

„Hlavně nedopusťte, abyste k nim byla zády. Moc to nebolí, ale asi to kopnutí nebudete čekat,“ dostala jsem hned na začátku bezpečnostní upozornění. Nicméně při pohledu na ta roztomilá a mírumilovná zvířátka, která se spokojeně krmí, jsem tyto pokyny brala spíše s rezervou. Asi o dvě minuty později jsem měla ale příležitost se takové potyčky zúčastnit, ovšem jen jako divák. Když jedna lama bez okolků kopla druhou, raději jsem hned následovala veškeré další pokyny, které mi slečna udělila.

Lamy jsou přítulná zvířata. Foto: Radka Konečná/lemur.mu

Zařízení se nachází v Hádech, nedaleko autobusové zastávky Červený písek. V prostorách se kromě lam nachází i pár ovcí, králíci, či kozy. Každý návštěvník je po úvodním seznámení s pravidly vpuštěn mezi zvířata, kde teprve začíná ta pravá zábava. Na pokladně jsem měla možnost koupit si pro zvířátka krmení. „Jejich zuby připomínají takovou lopatku, kterou jídlo z vaší dlaně pouze nabírají, takže vám nemohou nijak ublížit,“ sdělila mi průvodkyně Lucie. A měla pravdu, akorát jsem byla trochu poslintaná

Toto místo opravdu má své kouzlo. Po levé straně se tyčila šedá skála, na jejímž vrcholu se procházeli lidé, pod skálou se rozprostíraly pastviny a na nich se pásla zvířata. „Nestaráme se jen o Lamacentrum, to je jen takový vrcholek ledovce. Kromě něj máme na starost celé okolí Hád. Udělali jsme tady turistickou stezku, aby se zde lidé mohli procházet a poznávat své okolí,“ mluvila pyšně Lucie.

„A proč zrovna lamy? To nejsou zrovna obvyklá zvířata pro spásání trávy,“ zeptala jsem se na otázku, která mi vrtala hlavou již delší chvíli, zatímco jsme se blížili k výběhu. „Jak jsem vám již řekla, lamy mají zuby uspořádané trochu jinak než třeba ovce, trávu tedy nevytrhávají, ale pouze sečou. Jsou proto pro naše účely ideální, protože zachovávají ekosystém.“

Otevřela branku a hlavou mi pokynula, abych šla dál.

Lamy v lamacentru Hády. Foto: Radka Konečná/lemur.mu

„Mezi lamami panuje jasný matriarchát, hlavní samice vede celé stádo,“ shrnula lamí rodinnou situaci Lucie. Samice Laura byla na první pohled autoritativní. Myslím, že to bylo v jejím výrazu, a také jsem ji viděla, jak nakopla svou společnici. „Na člověka by naše lamy jen tak neplivly, je to otázka spíše mezizvířecí konverzace. Znamená to určitou nadřazenost nad ostatními,“ pokračuje ve svém výkladu průvodkyně. „Aspoň dnes nebudu muset prát,“ radovala jsem se v duchu, neboť jediné, co jsem si z biologie o lamách pamatovala, bylo, že rády plivou.

Prohlídka pokračovala dále až k hlavnímu krmelci, ze kterého k nám velmi neohrabaně přiběhla dvě mláďata. Jedno z nich, Orion, mělo na rozdíl od ostatních lam krásné modré oči. „Tato barva je často znakem genetické vady, občas i hluchoty. Naštěstí je náš nejmladší zřejmě v pořádku,“ vysvětlila radostným toném Lucie. Překvapilo mě, že lamy nebyly vůbec ostýchavé a hned ke mně doběhly. Stačilo, abych si dřepla, a Orion mi přicupital dát „pusinku“ na nos. „Pro to dobré krmivo by udělaly cokoli,“ smály jsme se.

Neustále jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Slečna si toho všimla a začala vyprávět: „Lamí samci fungují jako strážci, neustále si své stádo hlídají. Vím, že se k nám někdo blíží poměrně dlouho dopředu, neboť Čert bývá neuvěřitelně neklidný. Pobíhá za plotem a přepočítává si své stádo.“ Jak jsem sama za chvíli zjistila, Čert sice svým černým vzhledem opravdu odpovídá svému jménu, povahou je ale spíše jako beránek. „Je to zlatíčko, ale jen do chvíle, než se tu objeví další samec. Proto i naši nejmladší samečci budou muset jednou opustit rodinný krb,“ dodala vyrovnaným hlasem Lucie, která se se mnou v zápětí také rozloučila, protože u branky na ni čekali další hosté.