foto: Assassin Brno

Lidé začnou jinak vnímat slovo paranoia, říkají organizátoři Assassin Brno

Anna Absolonová Slider, Studentský život

Hledání tajných šifer, zabírán městských čtvrtí a především zabíjení protivníků zubním kartáčkem. To je Assassin, satirická městská hra na motivy mafie, která ovládla Brno i tento podzim. Jak poskládat dobrý tým, co dělat, pokud člověk „zabije“ nic netušícího civilistu, a proč si dávat pozor hlavně na veřejném WC, nám prozradili organizátoři Jiří Kříž a Jakub Chupík.

Assassin Brno je hra, která má již několikaletou tradici. Hráči spolupracují ve dvanáctičlenných týmech a snaží se, aby právě ten jejich postupně ovládl celé Brno. Čas a místo vraždy nehraje roli, a tak může být vaším vrahem klidně spolužák, se kterým sedáváte na přednášce v lavici. Assassin ale není jen akčním rozptýlením a organizátoři přiznávají, že má hra na život účastníků větší dopad, než by se na první pohled mohlo zdát.

Kdy Assassin Brno vznikl?

Jiří: Oficiální začátek Assassinu byl před třinácti lety, zakládali ho Vojta Benda a Michal Hradovský. V tu dobu existovaly dvě podobné varianty Assassinu, jedna byla na Masarykově univerzitě a druhá na VUT, obě vznikly přibližně ve stejné době a v obou šlo vlastně o to, že se lidé sešli, pak vzájemně se naháněli a získávali za to body. Postupně se tyto dvě hry sloučily a vznikl z toho Assassin.

O co ve hře vlastně jde?

Princip hry je ten, že hráči utvoří skupinky, takzvané Famiglie neboli rodiny, a ty spolu následně soutěží v různých disciplínách. Ta základní, podle které nás lidi nejvíce znají, je vražda zubním kartáčkem. To znamená, že se vrah zezadu přiblíží k druhému člověku a přejede mu kartáčkem po krku. Kromě toho má rodina každý týden úkol, který musí splnit. Například teď dostaly rodiny sadu šifer, ze kterých měly určit hrob, na kterém pak musely zapálit svíčku. Další disciplínou je zabírání městských čtvrtí, kdy všechny rodiny zabírají postupně celé Brno. My vždycky v některé městské čtvrti umístíme na nějaké zajímavé místo kódy, průběžně zveřejňujeme, kde ta místa jsou, a kdo jako první kód najde a zadá nám ho do systému, získá tu čtvrť.

Má hra Assassin Brno něco společného s počítačovou hrou Assassin’s  Creed?

Jakub: Nemá, ale často si nás s tím lidé dávají do souvislosti. Možná to má něco společného s náturou zabijáka ukrývajícím s ve stínu.

Jiří: Assassin Brno je starší než Assassin’s Creed. . Myslím, že důvod, proč se tato městská hra nejmenuje prostě Mafie, je ten, že v Brně už hra s názvem Mafie je. Mafie je také počítačová hra, která byla v dobu, kdy vznikal Assassin Brno, hodně populární a organizátoři zřejmě nechtěli, aby se tyto dvě věci dávaly do spojitosti.

Jaké podmínky musí lidé, kteří chtějí hrát, splňovat?

Jakub: Zaprvé je to plnoletost, zadruhé je tam podmínka, že se hráči se musí zdržovat aspoň čtyři dny v týdnu v Brně, protože v něm se hra hraje a pokud by byli hráči mimo Brno, byla by to pro ně celkem výhoda. A pak tam jsou samozřejmě takové formality jako dodržování zákonů České republiky.

Pokud přejdeme k samotné hře, jak se hráči na ulici vzájemně rozlišují od běžných kolemjdoucích?

Jakub: My si všechny hráče, kteří splní registrační podmínky, vyfotíme. A právě fotografie a jména ostatních hráčů jsou jediné indicie, které mají Famiglie k dispozici. Hráči si pak musí své soupeře najít sami.

Teoreticky vzato si tedy člověk může před focením pozměnit vzhled a tím zmást nepřítele?

Jiří: Může, jsou tam ale určité hranice. Paruky jsou samozřejmě zakázané, ale pokud si člověk například obarví svoje vlasy, tak to je v pořádku. Pracovat se svým vlastním vzhledem je povolené. Líčidla tolerujeme do jisté míry, pokud se jedná vyloženě o maskovací barvení, tak člověka pošleme, ať si to smyje.

foto: Assassin Brno

Stává se, že se hráč na ulici splete a „zabije“ nic netušícího civilistu?

Jakub: Občas se to stane u zbrklejších hráčů. V minulosti jsme používali takové speciální vizitky, kde byla z jedné strany nápis „Omlouvám se“ a z druhé strany naše logo. Byl to vlastně i další způsob reklamy.

Jiří: Teď už nám kartičky docházejí, takže hráči jsou instruovaní, že pokud k něčemu takovému dojde, mají vše vysvětlit a omluvit se. Hra je specifická v tom, že ji hrají hlavně studenti mezi sebou, takže pokud dojde k záměně, je to většinou taky mladý člověk a až na výjimky je to bráno v pohodě.

I přes to, že hru hrají převážně studenti, účastní se jí i starší hráči?

Jiří: Ano, v posledních letech se ten trend dokonce mění a starších lidí okolo třiceti přibývá, ale většinou jsou to hlavně studenti a lidi těsně po škole.

Jakub: Co se týče starších hráčů, jsou to hlavně lidi, kteří hru začali hrát jako studenti a teď v ní pokračují.

Assassin je vlastně takový druh městského larpu (z anglického Live Action Role Play, hra, ve které živí lidé hereckým způsobem ztvárňují své zvolené postavy; pozn. red.). Účastní se ho vyloženě larpisté, nebo spíše obyčejní studenti?

Jiří: Řekl bych, že obojí. Loni jsme měli jednu skupinu, kde byli jen larpisté, ale většina účastníků jsou studenti, co nemají s larpem nic společného. Je to trochu způsobeno tím, že my nejsme klasický intenzivní larp. Tahle hra trvá pět týdnů a prostor pro hraní role je tam s ohledem na roztaženost celé akce menší, než jsou larpisté zvyklí, takže to pro ně není tak intenzivní zážitek.

Jakub: Jde také o to, že k samotnému hraní role se v této hře nedostane každý. K tomu se dostanou z větší části hlavně Donové, což jsou hlavy rodin. Ti se s námi jakožto s vedením potkávají každý týden na schůzkách Donů, které jsou vyloženě postavené na hraní rolí.

foto: Assassin Brno

Jak moc mění hra reálné životy účastníků?

Jakub: Hodně to lidem ukáže, co všechno jsou o nich schopni ostatní lidé najít na Internetu. Člověk se naučí hlídat si soukromí a začne úplně jinak vnímat slovo paranoia, protože má pocit, že se po něm pořád někdo škaredě dívá, a říká si, že toho či onoho člověka už určitě někde viděl. Pro lidi je to opravdu hodně intenzivní zážitek, proto se účastníci často vrací několik let.

Jiří: Navíc je ve hře hodně silná sociální skupina, která se v průběhu utváří. Lidé buďto do hry už jako skupina vstupují, nebo my sami skupiny vytvoříme. Lidé na sebe díky hře získají velice silné vazby. Navíc se říká, že Assassin je takové velká seznamka, protože je spousta párů, co se seznámily právě díky Assassinu. Myslím, že některé páry jsou už i sezdané a jsou i některé „assassinské“ děti. Takže v tomhle ohledu bych řekl, že to může život ovlivnit opravdu dost. My se touto hrou de facto snažíme pomoci lidem v socializaci s ostatními lidmi. Potom taky v tom, aby se lidé dostali na zajímavá místa v Brně, a taky chceme upozornit na bezpečnost ohledně osobních informací.

Kolik se letos účastní hráčů?

Jiří: Sto dvacet devět, ale číslo hodně kolísá.

Jaké bylo nejoriginálnější zabití?

Jiří: Nedokážu říci, které bylo nejoriginálnější, ale vím hned o několika hodně originálních. Typické je zabití na pánských záchodech, když člověk stojí u mušle. To je velice nebezpečné místo a nováčkům je potřeba vždy vysvětlit, že po dobu, kdy hrají Assassina, musí chodit do kabinek. Potom jsou časté hromadné vraždy, kdy má například u sebe hráč dva kartáčky a odstraní hned dva hráče, kteří jdou vedle sebe. Potom jsou takové ty smutnější případy, kdy dívka vyláká chlapce na rande a v průběhu jeho šťastného momentu ho podřízne. Také si vybavuji vraždu asi dva roky zpátky, kdy hráli sourozenci, bratr a sestra. Ani jeden nevěděl, že ten druhý hrát bude, a popisovali nám svůj první víkend doma. Ten mladý muž šel do sprchy, vylezl oknem, vrátil se zpátky do pokoje své sestry, která čekala před dveřmi do koupelny, aby ho mohla podříznout, až vyleze. On jí mezím kontroloval Facebook, aby zjistil, s kým je ve skupině. Ona ho u toho nachytala a podřízla.

Máte nějaký tip, jak složit tým, aby byl co nejúspěšnější?

Jiří: Hodí se mít aspoň jednoho člověka, který má větší ponětí o informačních technologiích, protože je potřeba v rodině vytvořit co nejkvalitnější komunikační kanál a nějakou databázi, ve které se vedou informace o obětech – o tom, kdo by kde zhruba mohl být. Potom se samozřejmě hodí někdo, kdo rodinu koordinuje, kdo předává informace a také člověk, který umí hrát dobře role-play, umí dobře reprezentovat a vyjednávat. Ten by měl fungovat jako hlava rodiny. Obecně se hodí akční lidi a ti, kteří mají generická jména a jsou tak špatně dohledatelní.