Autor: Syky

Klub rváčů je plný černého humoru, přiznává scénárista ProFIdivadla

Anna Absolonová Univerzita

I přes to, že je Klub rváčů známý spíše díky filmu než románové předloze, rozhodli se tvůrci letošní hry vycházet právě z knihy. Scénárista studentského ProFIdivadla Tomáš Hůsek slibuje drama plné černého humoru, rvaček, ale i výrazných světel a hudby. Kromě toho se podělil i o to, jak funguje předmět Divadelní hra, který představení realizuje, a kde všude se mohou studenti angažovat.

Pokud by se chtěl student zapojit do představení ProFIdivadla, jaké možnosti se mu nabízí?

Škála činností, které lze dělat, je opravdu veliká, nejde rozhodně jen o hraní. Samotný počet herců je většinou velmi malý. Na konkurz se hlásí okolo osmdesáti lidí, přičemž přibližně patnáct z nich nakonec v představení hraje. Zbytek studentů pak vytváří kostýmy, hudbu nebo se starají o organizaci a marketing. Pokud studenti neuspějí v konkurzu, ale chtějí se do divadla zapojit, mohou si vybrat jakýkoliv jiný okruh, ve kterém by se chtěli angažovat. Když se představení tvoří, začíná se na nule. Hotový je pouze scénář a návrh hry. Scénárista a režisér také vymýšlí, co se bude daný rok hrát, a jsou de facto jedinými lidmi, kteří nejsou z řad studentstva.

Zapisují si studenti předmět opakovaně?

Ano, to dějí studenti poměrně často. Stává se, že ti, kteří na konkurzu neuspěli poprvé, zkouší štěstí další rok nebo se vrací na pozici, na které byli. Například hudba většinou zůstává skoro stejná. Není problém si předmět opakovaně zapsat. Při konkurzu také nezáleží ani tak na hereckých zkušenostech jako spíš na tom, jestli nám člověk do role sedí.

Autor: Syky

Která hra měla zatím největší úspěch?

To netuším, pokud ale můžu mluvit za sebe, tak se mi nejvíce líbil Přelet nad kukaččím hnízdem. Nicméně co si pamatuji, tak vždy byl plný sál, a to jak na premiéru, tak na reprízu a derniéru. Každá hra se totiž hraje pouze třikrát a pak už nikdy, takže se jedná o poměrně exkluzivní záležitost. Premiéra se koná vždy v posluchárně na Fakultě informatiky, reprízu a derniéru pak hrajeme v kině Scala.

Na jakou hru se mohou diváci těšit letos?

Tento rok chystáme adaptaci Klubu rváčů. Hra bude poměrně neortodoxní, protože jsme zkusili trochu jiný model než klasickou činohru. Uvidíme, co na hru diváci řeknou a jestli ji snesou. Stejně jako předloha je i hra hodně dramatická, nicméně je v ní spousta černého humoru. Klub rváčů je v tomhle podobný Katyni (hra, kterou ztvárnilo ProFI divadlo loni, pozn. red.).

Co se týče ohlasů právě na Katyni, ty nebyly jen pozitivní. Někteří lidé humor v ní úplně nezkousli…

Ano, to je pravda, ale bylo to proto, že hru nepochopili. Mysleli si, že v ní glorifikujeme násilí, nám šlo ale o přesný opak. Jednalo se především o jednu scénu, ve které se promítaly záběry z poprav. Tyto scény byly ovšem vystřiženy z dokumentárních filmů, nejednalo se o záběry z nějakých kontroverzních webů. Ve hře pak byli studenti popravčí školy, kteří se záběrům smáli. My jsem tím chtěli ukázat zrůdnost toho, co s člověkem udělá vymytí mozku. Někteří to ale pochopili tak, že si my jakožto tvůrci děláme ze záběrů legraci.

Stejně jako Katyně i Klub rváčů má v sobě jistou kontroverzi

Autor: Syky

Bude něco podobného ražení i v Klubu rváčů?

Ano. Určitá kontroverze tam je, myslím si, že ne všichni to dají. Ale více nechci vyzrazovat. Při tvorbě scénáře jsem vycházel především z knihy, nejedná se tedy o re-make nebo adaptaci filmu. Je to jiná adaptace knihy. Jakmile je zdrojový materiál vážný a dramatický, vyloženě komedii se nám z toho dělat nechce.

Na případné negativní reakce jste tedy připraven?

Samozřejmě, negativní reakce očekávám. Nijak mi nevadí, pokud jsou aspoň trochu konstruktivní. V každém případě ale doufám, že bude více pozitivních ohlasů.

Do jaké míry jste se při psaní scénáře držel předlohy?

Scénář jsem se snažil psát co nejvíce podle románu Chucka Palahniuka, ale samozřejmě kniha a divadelní hra jsou odlišné médium. Vím, že většina lidí spíše viděla film než četla román, tak jsem se snažil použít spíše scény, které se nachází v knize, ale ve filmu nikoliv.

Jak moc je tím pádem potřeba znát originál?

Vůbec nijak. Naopak si myslím, že pro diváka je lepší, pokud Klub rváčů předtím neviděl ani nečetl. V příběhu je několik neočekávaných zvratů, a tak může být díla neznalý divák alespoň překvapený.

V čem je adaptace ProFIdivadla jiná než adaptace profesionálních divadel?

Na jevišti máme například poměrně dost herců. V klasických hrách se obsadí jen pár hlavních rolí, já představení koncipoval tak, aby na jevišti bylo třeba i dvacet lidí. Způsob, jakým jsem to udělal, ale zatím nechci prozrazovat. Také mi přijde fascinující, že celé představení vzniklo de facto z ničeho a za pár měsíců. Vzhledem k tomu, že se jedná o Klub rváčů, jsou v představení také rvačky. Hra je navíc hodně o hudbě, světlech, efektech a syrovém, místy až surovém vyznění, které není na divadelních prknech úplně klasické.

Kdy a kam se mohou zájemci přijít na hru podívat?

Jak už jsem naznačil, premiéru budeme hrát 16. května od půl osmé večer na Fakultě informatiky v posluchárně D1. Repríza a derniéra pak budou 23. května v univerzitním kině Scala od sedmnácti hodin a poté od půl osmé.

Co je ProFIdivadlo?
Studentský soubor ProFIdivadla (Pro Fakultu informatiky divadla) vznikl roku 1998 původně jako spontánní zájmová záležitost jedné fakulty. Od roku 2006 pak působí na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity pod patronací celouniverzitně volitelného předmětu VV040 Divadelní hra. V jarním semestru studenti vždy nastudují jednu inscenaci, jejíž premiéra se poté uskuteční u příležitosti Dies Academicus. S týdenním odstupem pak následují repríza a derniéra v prostorách Univerzitního kina SCALA.