V Kulturárium Café bylo možné si vyzkoušet různé druhy kávy Columbia. Foto: Kristýna Klazarová/LeMUr.mu

Jedna káva, deset způsobů, jedna traumatizovaná studentka

Klazarová, editorka Názory

Při pohledu na roztodivné nádoby na stole přede mnou začínám očekávat příchod profesora Snapea, energicky vyrážejícího dveře kavárny Kulturárium z pantů. Poznávám pouze french press a moka konvičku. Je sobota. Hodina alchymie může začít.

Byla jsem kávy neznalá, nesmělá studentka, která tajně popíjela slazenou, nechutnou instatní kávu se spoustou mléka. Přiznat se k něčemu takovému nahlas, asi by mě osazenstvo hnalo s vidlemi. „Na hranici s nevěřící!“ představila jsem si, jak mi vyhrožují. Raději jsem proto sklonila hlavu a snažila se pochytat dost informací na to, abych odkráčela po vlastních.

Ochutnávka začala přednáškou, u které jsem rozuměla asi každé čtvrté slovo. „Dnes máme kávu z Jižní Ameriky. Americké kávy se dělají při vyšších teplotách, takže se dnes budeme držet 94 stupňů Celsia. Já mám ráda africké kávy a ty zalévám při teplotách nad 80 stupňů,“ pronesla hlavní průvodkyně kávou toho večera jednu z mála věcí, kterým jsem rozuměla.  Degustovali jsme kávu Columbia a, jak jsem velmi záhy pochopila, způsob přípravy přeměnil její chuť natolik, že bych jako laik vůbec nevěřila, že jde o ten samý typ.

Kulturárium Café

Vzorky kávy byly připravovány různými způsoby. Foto: Jan Kříž/LeMUr.mu

Silná káva, malá smrt

Protože jsem nechtěla prozradit své špatné picí návyky, stejně jako zbytek osazenstva jsem degustovala veškeré vzorky bez mléka. Na cukr jsem si nedovolila ani pomyslet. Šálek šel za šálkem. Přísun vody mezi kávou se zvyšoval a nakonec jsem se začala modlit, aby byl už konec. Ono po sedmém šálku, třebaže nedopitém, jsem začínala pociťovat jisté překyselení. Pak přišla na řadu moka konvice.

„Huh,“ ozvalo se vedle mě.

„Huh,“ hekla jsem já, když jsem ji také ochutnala. Ztuhla jsem. Můžu to polknout? Přežiju to? Na začátku říkala, ať degustujeme s citem a neodveze nás sanitka. Na infarkt jsem ještě mladá. Dělala si legraci, že ano? Že ano?! Okamžitě jsem stočila svůj krok k výlevce a hustou černou tekutinu do ní elegantně vyklopila. Pokud kámen mudrců měl omlazovat, vrchní alchymistka slavila úspěch. Tohle by oživilo mrtvého.

Poslední motlitba před umíráčkem

Na řadu přicházely stále silnější varianty kávy. Šlo se do finiše. Můj nízký tlak mi do jisté míry zajistil bezpečí od většiny vedlejší účinků překávování, přesto se mi začínala točit hlava a hučelo mi v uších. Měla jsem pocit, že mi už navždy na jazyku zůstane přilepená hořkost kávy.

Espressu, které mělo být třešničkou na dortu, jsem věnovala jediné smočení jazyka a nenápadně od sebe minihrníček odstrčila. Měla jsem dost. Teprve v tu chvíli jsem se dozvěděla, že přítomní kávoví znalci mléko v kávě neodsuzují – při ochutnávce jsme mohli po předpřipravené konvičce s mlékem bez studu sáhnout. Hlas v mé hlavě frustrovaně zaječel.

Nechápejte mě špatně. Hluboce oceňuji nově získané znalosti a zkušenosti. Možnost ochutnávat, porovnávat a sama zkoušet různé přípravy kávy byl nevšední zážitek a příští kávový víkend si určitě nenechám ujít. Nicméně právě teď potřebuji nějaký čas na rekonvalescenci.

Bezkofeinové kávě zdar!

Kristýna Klazarová

Mám spoustu koníčků a ráda se učím novým věcem. Studuji ruskou literaturu a žurnalistiku. Pracovité redaktory odměňuji domácími sušenkami.