foto: Anna Absolonová/lemur.mu

Ghostory je přitažená za vlasy a mohou ji hrát i začátečníci, říká jeden z autorů

Anna Absolonová Studentský život, Univerzita

Splnění školního předmětu nemusí být jen strastiplnou cestou zakončenou pár kredity. O tom, že to jde i jinak, se přesvědčil tým studentů z Fakulty informatiky. Před dvěma lety začali na předmětu Vývoj digitálních her vytvářet počítačovou pixelovku Ghostory, která nakonec zaujala i mimo zdi univerzity. O hře, která vyšla v říjnu loňského roku a ve které se postava cestovatele mění na ducha, jsme se pobavili se studentem aplikované informatiky a současně jedním z jejích vývojářů, Michalem Románkem.

Mohl byste hru popsat a přiblížit, co je jejím cílem?

Jedná se o 2D logickou pixelovou plošinovku. Hlavní postavou příběhu je cestovatel, který s sebou všude nosí svůj batoh. Zároveň je prokletý a mění se na ducha, který dokáže létat přes stěny, do vzduchu, nahoru a dolů po jeskyni, ale jako duch s sebou nedokáže batoh nosit. Podobu ducha na sebe bere, aby se zvládl dostat na místa, na která potřebuje. Tam potom jako člověk manipuluje s různými pákami, odemyká dveře a řeší různé hádanky, aby dostal svůj batoh ven z jeskyně, ve které je uvězněný.

Hrajete vůbec vy sám ještě někdy Ghostory?

Teď už moc ne. Nicméně těsně před tím, než jsme ji vydali, bylo potřeba vše otestovat. Tím pádem jsem ji musel projít celou od začátku do konce, a to několikrát. Takže v momentě, kdy Ghostory vyšla, se mi ji už absolutně hrát nechtělo.

Kde vůbec nápad na Ghostory vznikl?

Začalo to jako práce školního předmětu Vývoj digitálních her, ve kterém jsme na Ghostory začali dělat. Výstupem byla hotová hra, ale stále bylo očividné, že se jedná o studentský projekt. Nicméně jsme skončili jako jeden z těch lepších projektů a poté nás pozvali na herní konferenci Game Access, kde jsme vyhráli v kategorii Studentský projekt. V tu chvíli jsme si řekli, že to asi stojí za to, a že to zkusíme dotáhnout dál. Od té doby jsme na tom pracovali, přičemž vývoj celé hry zabral dva roky.

Kdo na vývoji Ghostory spolupracoval?

Původně jsme byli tým čtyř vývojářů, přičemž jeden následně z časových důvodů odešel. Takže jsme ji dále vyvíjeli jen tři, všichni studenti aplikované informatiky na Fakultě informatiky.

„Nikdo z nás příliš neovládal grafiku, tak jsme hru vytvořili tak, aby nás to neomezovalo“

Proč jste se rozhodli zrovna pro takovýto koncept hry?

Důležitým faktorem při rozhodování bylo zhodnocení našich dovedností a toho, co každý z nás umí. Nakonec jsme zjistili, že nikdo z nás pořádně neumí grafiku. Proto jsme chtěli jít trochu jinou cestou, abychom nemuseli grafiku tolik řešit, jako by třeba v jiných hrách bylo třeba. Tím jsme došli k tomu, že by to mohla být logická hra, kde by se dalo všechny levely tvořit manuálně, nikoliv generovat. Nakonec jsme formou brainstormingu vymysleli příběh o člověku, který se mění na ducha.

Takže vzhled hry pramení čistě z vašeho nedostatku designérských schopností?

V podstatě ano. Zároveň se nám i tento styl zamlouval. Jednalo se v podstatě o spojení toho, co jsme byli schopni zrealizovat, s tím, co se nám líbilo.

Mohou si Ghostory vyzkoušet i méně zkušení hráči?

Určitě. Ghostory jsme se snažili vytvořit co nejvíce vstřícnou i k začátečníkům, kteří nemusí být nijak zkušení. Nedá se zde například zemřít, je tam málo časovaných pasáží. Na druhý třetí pokus to každý zvládne a pokud si někdo neví rady s nějakou hádankou, může se podívat na nápovědu v menu. Hra je koncipována tak, že by měla být pro každého.

Ghostory je i poměrně vtipná. Například dialogy mezi hlavní postavou a babičkou, kterou cestovatel potká, kdy zaznívají věty jako „Napil ses z jezera, viď? To nic, stává se to všem turistům.“

Ano, v průběhu hry jsme došli k tomu, že se nám příběh sám o sobě zdál už trochu přitažený za vlasy, tak jsme se rozhodli ho přitáhnout ještě víc. Navíc máme rádi slovní hříčky, tudíž jsme do hry taky zakomponovali (v dialozích postav se objevují slovní hříčky se slovem duch/ghost. Například věta „Vidím, že jsi trochu duchem nepřítomen.“ – pozn. red.).

Máte přehled o tom, kolik lidí Ghostory hraje?

Co se týče prodeje (hra je k dostání na platformě Steam za 6,99 euro; pozn. red.), tak v současnosti se jedná o nějaké trojciferné číslo, nicméně přesně si ho nepamatuji. Momentálně nejsme úplně spokojení, což ale souvisí i s tím, že jsme si nedokázali vyčlenit člověka, který by se věnoval čistě propagaci. Momentálně pracujeme na dohodě s jednou firmou, která by se o propagaci postarala více. Trh v Čechách a na Slovensku také není úplně velký, a tak se budeme ubírat hlavně do zahraničí.

Jaké má Ghostory zatím ohlasy?

Reakce jsou zatím velmi dobré. V podstatě nemáme od hráčů jediné špatné hodnocení. Recenze od časopisů a kritiků se pak pohybují od šedesáti do devadesáti procent.

Má v současné době, kdy vychází spousta 3D her s propracovanou grafikou, šanci na úspěch i pixelovka, jako je ta vaše?

Určitě ano. V poslední době zažívá indie scéna boom a spoustu malých her se dokáže prosadit. Na druhou stranu dnes vytváří hry spousta lidí, tím pádem je těžké vyniknout.

Vzniká v současnosti na Fakultě informatiky více projektů, které přerostou přes školní projekt a stanou se něčím větším?

Předmět, ve kterém jsme Ghostory tvořili, byl otevřen teprve druhým rokem, ale jsme z něj první, kdo vydal hru na Steamu. Nevím o tom, že by se ostatní projekty více prosadily, ale co jsem zaregistroval, tak některé hry jejich tvůrci ještě trochu vyladili a poté je vypustili třeba online. To, co se na fakultě snažíme změnit je, aby studenti nezahazovali práci, kterou vytváří, ale pokračovali v ní dál. Každý rok se objeví projekty, které mají potenciál, ale nevím o tom, že by tu byl nějaký s podobným úspěchem, jako ten náš.

Plánujete do budoucna další projekt?

Momentálně ještě stále pracujeme na Ghostory, protože vydáním to zdaleka nekončí, je to spíš jen polovina práce. Rádi bychom v budoucnu ještě něco vytvořili, ale víme, že by to zabralo spoustu času. Pro nás by to měl být stále jen koníček, nikoliv práce, protože uživit se vývojem počítačových her je hodně náročné. V současnosti ale uvažujeme, co by se s Ghostory dalo dělat dál.

Anna Absolonová