Foto: Markéta Sulková/lemur.mu

Co bych neudělala člověku, nebudu dělat ani zvířeti, říká aktivistka Anna Kupcová

Markéta Sulková, zástupkyně šéfredaktorky a fotoeditorka Kultura, Názory, Slider

Annu Kupcovou mohli obyvatelé Brna potkat v akci již několikrát přímo v ulicích města. Jako členka brněnské aktivistické veganské skupiny Kolektiv pro zvířata a světového hnutí 269 Life pomáhá organizovat nejen ochutnávky veganského jídla, ale i provokativnější akce typu veřejného cejchování či smutečního průvodu městem ku příležitosti Světového dne hospodářských zvířat. Při další akci s názvem Pozadí mléčného průmyslu sehráli členové hnutí 269 Life na Moravském náměstí představení násilného odebírání miminek matkám, aby tak poukázali na kruté zacházení s kravami a telaty v mléčném průmyslu. „Vnímám zvíře jako člověka, člověka jako zvíře,“ říká Kupcová.

Kdo přichází s nápady na vaše akce?

Nápady dostaneme my nebo naši známí při různých debatách. Samozřejmě ale sledujeme, co dělá třeba hnutí 269 Life jinde po světě. Když je nějaký cizí nápad zajímavý, předěláme ho tak, aby byl uskutečnitelný i pro nás. Většinou se snažíme držet příležitostí typu Světového dne mléka a podobně.

Komunikujete i se skupinami v zahraničí?

Ano, ale už ne tolik jako dřív. Každá frakce dnes funguje samostatněji. V rámci Česka spolupracujeme s pražskou skupinou a chodíme si navzájem na akce. Nová skupina hnutí 269 Life vznikla nedávno v Ostravě. Členů tam zatím není hodně, ale snaží se.

Měli jste někdy problém se zajištěním povolení svých akcí ve městě?

Naštěstí zatím povolení nepotřebujeme, právo shromažďování funguje a akce jenom oznamujeme. Na zabírání prostoru potřebujeme speciální dokumentaci, ale s tím v Brně nikdy nebyly problémy. Ovšem kolegové v Bratislavě mají obrovské problémy. Tamní magistrát si vymýšlí nesmyslná odůvodnění, proč jim nechce akce povolit.

Kolektiv pro zvířata pořádá i ochutnávky veganského jídla. Foto: Facebook Kolektivu pro zvířata

Jaké reakce dostáváte od lidí při akcích?

Ať už je to krvavá akce nebo jen ochutnávky jídla vždycky se objeví dvě skupiny lidí. Někteří lidé přijdou, zajímají se a povídají si, i když vegani nejsou. Druhá skupina lidí je vždy proti a začnou řešit věci, které s veganstvím třeba vůbec nesouvisí.

Které argumenty proti veganství slýcháte nejčastěji?

Nejčastější je asi argument sóji. Že je sója pro lidi jedovatá a že se kvůli jejímu pěstování pro vegany pak vypalují pralesy. Lidé si nenechají vysvětlit, že i zvířata musí být něčím krmena a že sója z Jižní Ameriky opravdu není určena pro vegany v Evropě. Pak nám velmi často chodí na stánek důchodci a říkají, že bychom měli být proti potratům. Netuším, proč je to napadá v souvislosti s veganstvím.

Přesvědčení vypálené na kůži

A nejsou některé z vašich veřejných aktivit už přes čáru?

Úplně přes čáru mi naše aktivity nepřijdou, ale já mám ráda takové drastické akce, protože si myslím, že můžou někoho opravdu nakopnout. Kolemjdoucí si může říct, že jsme sice šílení, ale asi víme, proč to děláme. 269 Life je trošku drsnější skupina, tam nerozdáváme koláčky a podobně, to je pak spíše pole Kolektivu pro zvířata. Jedné z drastičtějších akcí 269 Life, vypalování cejchu, jsem se zúčastnila i já. Ale pokud někdo právě s tímhle nesouhlasí, nemusí se toho účastnit.

Někteří aktivisté si nechali vypálit číslo 279. Foto: Facebook Kolektivu pro zvířata

Zmínila jste vypalování. Nechala jste se se skupinkou dalších aktivistů v řetězech veřejně cejchovat na náměstí Svobody číslem 269. Proč?

Protože si myslím, že je to potřeba, chceme lidi přimět k zamyšlení. Nevyžívám se v tom, že si nechám někde něco vypálit. Ani to nedělám pro zábavu. Je důležité takto viditelně upozorňovat na problémy a ukazovat paralely, že u lidí vypalování vadí a šokuje, ale u zvířat ne.

Jak na vypalování vzpomínáte?

Samozřejmě to bolelo. O mnoho horší bylo hojení, to jsme dost všichni protrpěli. Počítám, že jsem se tak měsíc nemohla na nohu skoro postavit. Ale to je součást aktivistického života. (směje se) Přímo ten moment vypalování ale hodně ovlivnil adrenalin. Když člověka pozoruje tisíc lidí a vytahují ho v řetězech, pak ani nic necítí. Původní akce vypalování hnutí 269 Life v roce 2012 v Izraeli, kterou jsme se inspirovali, byla ale jiná. Cejchovali jiným typem železa. Naše bylo poměrně tenké, hezké. Zvířata jsou pak vypalována úplně jiným horším železem.

Nakolik je pro vás právě číslo 269 důležitým symbolem?

269 Life je jedním z hnutí, která mají svůj ústřední motiv, a to právě číslo 269. Další veganské nebo aktivistické organizace mají málokdy nějaké logo nebo rozšířený symbol. Mít číslo na těle není povinné, ale je to znakem sounáležitosti. Když někdo tento symbol nosí, dá se předpokládat, že je vegan, který by měl být i aktivistou a zasazovat se za ukončení zvířecího utrpení.

Není to černobílé

Vzniká množství často protichůdných vědeckých studií, které se veganstvím zaobírají. Věnujete jim pozornost?

Na vše existuje tisíc studií pro a proti, pak tisíc někde mezi. Ale já říkám, že je to stejně o tom, čemu chce člověk věřit. Když jsem byla mladší, zjistili mi docela silnou chudokrevnost. Doktorka mi tehdy řekla, že pokud nezačnu jíst maso, tak se toho nezbavím, budu nemocná a umřu. Ale pro mě už bylo mé přesvědčení, že nebudu nikomu ubližovat, tak silné, že jsem si řekla ne. I kdybych byla nemocná, nebudu to dělat. Nakonec je to o vlastním svědomí, co si člověk vybere.

Smutečním průvodem městem chtěli aktivisté upozornit na utrpení hospodářských zvířat. Foto: Markéta Sulková

Co říkáte na využívání zvířat pro práci?

Vnímám zvíře jako člověka, člověka jako zvíře. Cokoliv, co bych neudělala člověku, nebudu dělat ani zvířeti. Beru to jako eticky nepřijatelné, i když si někdo řekne, že od toho tady ta zvířata jsou. Už to, že jsme domestikovali zvířata, je problém. Ona se o to neprosila, my jsme je vzali, přešlechtili a jsou na nás závislá. A co s nimi teď? Úplně jsme je přetvořili a zničili jejich genetickou výbavu, aby nám byla k užitku.

Dá se namítnout, že třeba v naší společnosti již není práce zvířat nutná, v jiných ale ano.

Když se bavíme o nějakých přírodních kmenech, je to samozřejmě něco jiného. Když lidé nemají na výběr, žijí ve špatných sociálních podmínkách, nemají ani čas uvažovat nad něčím jako veganství nebo když přežívají ze dne na den za pár korun… tam je to něco jiného, protože jsou priority postavené jinak. Lidé mají také třeba alergie, každý je jiný a veganství nemusí sedět všem. Není to černobílé. U nás ale máme možnost výběru.

V jednom příspěvku Kolektivu pro zvířata na Facebooku jste přirovnali jedlíky masa k Hitlerovi nebo Ku Klux Klanu. Proč?

Lidé často říkají, že jezení masa je jejich volba. My chceme ale poukázat na to, že v momentě, kdy člověk svým jednáním ubližuje někomu jinému nebo bere někomu jinému život, už to není jeho volba. Proto přirovnání třeba k Hitlerovi. Taky mohl někdo říct, že vyvraždění Židů byla Hitlerova volba. Jde tam o paralelu, že nikdy nejde jenom o moji volbu, když se mé činy dotýkají někoho jiného a někdo jiný musí trpět. Byl to kontroverzní příspěvek a hodně lidí si to vzalo osobně. Snažíme se vše vysvětlovat, ale ne vždy se nám to podaří.

Dostali jsme se do slepé uličky

Používáte pojem morální schizofrenie. Co to znamená?

Morální schizofrenií označuji postoj lidí k domácím mazlíčkům. Tohle téma je ošemetné i mezi vegany, protože i pro některé vegany jsou domácí miláčci důležitější než ostatní zvířata. Psy a kočky jako lidé milujeme, mají city, milují nás zpět, bojí se a tak dále. Třeba u krav nebo kuřat to popíráme, i když jsou to také zvířata. Prostě jsme se rozhodli, že některá budeme akceptovat a některá ne, je to takový morální rozkol. Pro mě jsou si všechna zvířata rovna, i v brněnském Kolektivu pro zvířata jsme v tomhle zajedno.

Dospěli jsme do takového stádia, že nevím, jak některé věci zvrátit, říká Kupcová. (Scéna z akce Pozadí mléčného průmyslu) Foto: Ondřej Bartoň

Jak by tedy podle vás měla ideální společnost vypadat?

To je hodně těžká otázka, protože mi občas přijde, že už ten ideál není možný. Dospěli jsme do takového stádia, že nevím, jak některé věci zvrátit. Ideálně by nikdo nebyl zneužívaný, nedrancovali bychom přírodu. I lidé by se k sobě chovali lépe navzájem, žádný sexismus, rasismus, homofobie a podobné nesmysly. Byli bychom si rovni a neubližovali si. Žádní prezidenti s prstem na nukleárních zbraních a podobné věci. Ale to už je taková utopie.

Střídají se u vás momenty nadšení a zklamání?

Určitě. A myslím si, že je to ve veganském aktivismu docela běžné, když si člověk představí, v jakém světě to žijeme a co se všechno děje. Nejen otroctví zvířat, ale i otroctví lidí. Přepadá mě beznaděj, protože už jsme se dostali do slepé uličky a tolik jsme to pokazili, že nevím, jak věci spravit. Ano, tyhle momenty přicházejí. Snažíme se, ale mám pocit, že lidé, kteří to kazí, jsou o hodně důslednější než ti, co se to snaží opravit.

Co říkáte na argumenty některých lidí, že byste měla nejdříve chránit lidská práva nebo děti, až pak zvířata?

Nejsem z těch lidí, kteří říkají „všichni lidé umřete, hlavně aby zvířata byla spokojená“. To je úplně stejná hloupost, jako kdyby někdo chtěl, aby všechna zvířata umřela a lidé byli spokojení. Jenomže člověk nemůže dělat všechno. Problémů je tolik, že jsem se rozhodla soustředit na tuto jednu věc, jiné organizace se zase soustředí na jiné. Posílám třeba každý měsíc peníze i na jiné organizace, které se nevěnují veganství nebo zvířecím právům, ale lidským právům.

Anna Kupcová
Anna Kupcová vystudovala Fakultu stavební na Vysokém učení technickém v Brně a ve stavebním průmyslu také pracuje. Mimo to se už přes čtyři roky angažuje v dobrovolnických aktivistických skupinách Kolektiv pro zvířata a 269 Life, skrze které se podle svých slov snaží bojovat proti zbytečnému utrpení zvířat. Společně s dalšími pěti aktivisty tvoří Anna brněnské vedení těchto skupin. Začala s vegetariánstvím v jedenácti letech a dnes je aktivní zastánkyní veganství.

Markéta Sulková