Irena Rusnoková pracovala pro MSF jako všeobecná lékařka a anestezioložka. Foto: Irena Rusnoková

Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières, neboli MSF) je mezinárodní humanitární organizace založená v roce 1971. Klade si za cíl poskytovat základní zdravotní péči v oblastech, kde to není samozřejmostí. Za tuto práci dostala organizace v roce 1999 Nobelovu cenu za mír. Koncem října praskala velká posluchárna kampusu ve švech. Lékaři bez hranic zaujali svou činností nejen studenty medicíny.

Lékaři, co nejen léčí

Organizace řeší tři hlavní úkoly. Tím prvním je samozřejmě zajišťování lékařské pomoci ve více než 60 zemích světa, včetně péče o výživu obyvatelstva. K neméně důležitým patří i další dva – vzdělávání lokálního personálu a podávání svědectví o práci v rozvojovém světě. MSF zakládá v potřebných oblastech nemocnice úplně nové, případně přestavuje a vylepšuje ty už stávající. Lékaři bez hranic si plně uvědomují, že pokud naučí místní zdravotníky patřičné odborné i organizační dovednosti, tak jim budou moci nemocnici předat a směřovat svoji energii na místa, kde se to ještě nepodařilo. To nejenom šetří zdroje, ale i skutečně pomáhá dané oblasti, která se tím stává více samostatnou. Návratem domů práce pro Lékaře bez hranic nekončí – absolventi mise mají za úkol se o své zkušenosti podělit, ať už s odbornou nebo laickou veřejností. Tím se zlepšuje všeobecné povědomí o rozvojovém světě, lidských právech a humanitární práci. Zároveň je cílem získat dostatek financí pro projekty. MSF se mohou pyšnit tím, že většina jejich zdrojů pochází od soukromých dárců. Jenom tak jsou schopni zajistit péči bez ohledu na názory vlád na současnou geopolitickou situaci. Z těchto peněz jde kolem 80 procent přímo na zdravotnické projekty, zbývajících 20 procent se používá na chod organizace a fundraising.  

Aby organizace mohla fungovat, musí mít zázemí

Lékaři bez hranic obdrželi v roce 1999 Nobelovu cenu míru. Foto: Irena Rusnoková

Lékaři bez hranic, to jsou kromě doktorů také sestry, porodní asistentky, farmaceuti, psychologové, ale i manažeři, technici a logistici. Pro Lékaře bez hranic pracují odborníci na čištění vody, stejně jako laboratorní personál. K nejžádanějším lékařům patří praktičtí lékaři, gynekologové a porodníci, chirurgové, anesteziologové a internisté. Z povahy práce bohužel některé obory uplatnění nenajdou. Jedná se například o radiology, urology, ale i stomatology. Pro vyjetí na misi je nutná alespoň dvouletá praxe po škole pro praktické lékaře a internisty a atestace pro ostatní obory. Studenti medicíny bohužel vyjet nemohou, protože lékař vyjíždějící s MSF si už musí umět sám poradit. Spolupráce je založená na dobrovolnosti, ale na rozdíl od některých jiných organizací, MSF svým zaměstnancům dává mzdu. Počítá se totiž s tím, že účty, třeba za nájem, se musí platit i během mise. Peníze, které zaměstnanci Lékařů bez hranic dostávají, nejsou nijak závratné, ale umožní jim soustředit se během pobytu na svou práci místo shánění zdrojů. S tím souvisí i to, že logistický tým zajistí na místě všechno potřebné – například bydlení a jídlo.

Lékaři bez hranic se musí vypořádat s problémy, které v Evropě neznáme

Dětská podvýživa je v mnoha zemích stále aktuální problém. Jednoduchou pomůckou se měří obvod paže. Je-li v zelené zóně, dítě není ohroženo. Foto: Irena Rusnoková

Rozhovor s Irenou Rusnokovou, lékařkou, která byla s Lékaři bez hranic na misích v Afghánistánu a Etiopii:

Vzpomenete si na nějaký mimořádně úspěšný případ, který vás potěšil?

V Afghánistánu se nám několikrát povedlo resuscitovat novorozence, který těsně po porodu nedýchal. Navíc jsme to naučili i místní porodní báby. Kojenecká úmrtnost je tam totiž mimořádně vysoká – zemře 160 dětí z tisíce. Pro srovnání, v České republice zemřou z tisíce dětí jenom tři až čtyři. Taky mě těšilo léčit lidi s nemocí Kala Azar. To je smrtelné onemocnění způsobené parazitem Leishmanií, který se usadí v játrech, slezině a kostní dřeni. Projevuje se horečkami a celkovou slabostí, vedoucí k úplné vyhublosti a vyčerpanosti pacientů. Nemocní přicházeli ve velmi špatném stavu a po naší léčbě odcházeli jako úplně jiní lidé. Stejně tak se dobře dívalo na pacienty s cholerou. Dostávali se k nám ve stavu, kdy by za několik hodin umřeli, a za tři dny odcházeli úplně v pořádku.

Kojenecká úmrtnost je v Afghánistánu obrovská zejména proto, že v zemi není dostatek zkušeného zdravotnického personálu. Foto: Irena Rusnoková

Nestane se i z práce pro Lékaře bez hranic časem rutina?

Samozřejmě, že ano. Ve všech oblastech na světě jsou nemoci, které se neustále opakují a musí se rutinně vyřešit. Ale práce pro MSF má výhodu obrovské všestranosti. Kromě toho, že léčíte pacienty, se také snažíte vzdělávat lokální personál a rozvíjet nemocnici, aby se pozornost MSF mohla po určité době přesunout dál. Navíc smíte jet na misi opakovaně, vždycky někam jinam. Každé místo má své problémy a vy potřebujete zvolit vždy jiný přístup.

Navíc, když chcete dělat svou práci dobře, musíte ji mít rutinně zažitou.

Jaký pro vás byl návrat? Někteří spolupracovníci Lékařů bez hranic popisují, že je pro ně těžké najít po návratu z mise ve své práci doma smysl.

Takhle jsem to určitě necítila. Práce tady smysl má, všude jsou nemocní lidé, kteří potřebují pomoct, v Evropě stejně jako v Africe. Nemyslím si, že by moje práce doma měla menší význam než na misi s MSF. Navíc jsem se těšila domů.

Nejvíce žádaní lékaři pro práci pro MSF jsou chirurgové, anesteziologové, všeobecní lékaři, gynekologové a pediatři. Foto: Irena Rusnoková

Samozřejmě. Píšeme si e-maily jak s mezinárodními spolupracovníky, tak s lokálním personálem.

Je nějaký způsob jak se mohou zapojit studenti?

Na misi bohužel ještě jet nesmějí, ale je možné s námi spolupracovat v České republice – pořádat benefiční akce, koncerty, promítání… Mohou také pomáhat jako dobrovolníci v naší kanceláři.

Co studenti z nemedicínských oborů? Mohou se po absolvování školy zapojit?

Lékaři bez hranic potřebují mnoho nelékařských pracovníků. Logistiky, koordinátory, manažery lidských zdrojů, techniky, odborníky na vodu a sanitaci… Také u těchto profesí se klade důraz na osobní zkušenost v praxi a znalost jazyků. MSF se ale, vzhledem ke své podstatě, distancuje od lidí z armády.

Tereza Ondřichová