Podezřelých osob si nyní na Filozofické fakultě budou možná všímat více. Foto: Martina Králiková
Alespoň zmínku o sporu Filozofické fakulty s bývalým studentem polské národnosti Dariuszem Damianem Sieczkowským zaznamenal v minulém týdnu snad každý. Nenávistná slova o hořících budovách Masarykovy univerzity a přestřelce s policií zazněla opakovaně ve všech médiích. Jak na vyostřené prohlášení zareagovalo vedení FF a co si o něm myslí studenti? Rozhovor se Sieczkowským si můžete přečíst v rubrice Názory.
Nejčastěji citované pasáže Sieczkowského prohlášení jsou směřované zejména na pedagogy a studenty Filozofické fakulty, dále na správce Informačního systému či soud. V dokumentu polský rodák doslova píše: „Vraždím Josefa Kroba, Michala Brandejse, Romana Madeckého, Magdalenu Czaplu, parodii na soudce Kabelíka a zkorumpované policajty. Raději půjdu do vězení za mnohonásobnou vraždu než za něco, co jsem neudělal.“
Na otázku, proč ho Polák má na předním místě svých vražedných představ, odpověděl děkan Krob: „Dariusze Sieczkowského osobně neznám, nikdy jsem s ním nemluvil, znám jenom jeho diskuzní příspěvky ve fórech v ISu. Z nich jsem nabyl dojem, že je to zakomplexovaný člověk, který si pěstuje svůj pocit křivdy a nenávist a nedělá mu problém najít si terč pro své slovní útoky. Jako děkan jsem podepsaný pod rozhodnutím disciplinární komise a pod nepřijetím do doktorského studijního programu, což mu evidentně stačilo.“
Zda je bývalý student schopný své hrozby realizovat, si Krob netroufá odhadnout, protože k tomu dle svých slov nemá žádné indicie. Nechce ale výhrůžky zlehčovat a okamžitě zaměstnancům fakulty vydal instrukce, aby se možné ohrožení minimalizovalo. Bezprostřední nebezpečí prý ale studentům podle něj nehrozí.
„Stav jeho mysli a způsob řešení problémů snad může naznačit to, že již před rokem oznámil na studijním oddělení svou sebevraždu. Ale jak se ukázalo, byl to jen podvrh, kdy fingoval sdělení otce o svém úmrtí. Proč to udělal se můžeme jen dohadovat – chtěl nás vystrašit, dojmout nebo se vyhnout placení poplatku za prodloužené studium? Nakonec sám podal oznámení o ukončení studia,“ dodal Krob.
Jeden z prvních článků o textech na stránkách vyhrožujícího studenta byl sdílen na Facebooku ve skupině Filozofická fakulta MU Brno, kde okamžitě vyvolal bouřlivou diskuzi. Většina studentů považuje Dariusze Sieczkowského za šílence. Někteří přiznávají, že se útoků na školu obávají. Další jsou ve svých názorech umírněnější. „Není od věci si dohledat původní prohlášení. To má extrémní jen poslední dva medializované odstavce, zbytek je věcný a většinou se vyhýbá neférové - osobní - argumentaci, spekulacím apod. Ne, že bych tu citovanou část schvaloval nebo s ní souhlasil, ale určitě je dobrý i pohled z druhé strany. A na základě onoho prohlášení ho chápu. Pokud bych přistoupil na to, že jen pětina prohlášení je pravdivá, i tak mi to přijde alarmující a vybízející k prošetření celé kauzy nestrannými orgány. Navíc neznám nikoho, kdo nikdy někomu nenapsal nebo neřekl něco za hranou, či si nepřál něčí smrt. Pak už jde jen o to, zdali to daná osoba zrealizuje nebo ne. Preventivní opatření jsou ale na místě,“ popsal svůj názor student filmové vědy Marek Slovák.
Jiný názor zastává studentka novořečtiny Viktorie Vacková: „Chlapec evidentně není v pořádku. Každý má sice právo na svůj názor, může říct, že škola se mu nelíbí, pedagogický sbor mu nepřijde v pohodě, ale dělat takové nášupy a ještě se tím chlubit a podporovat masakr v Norsku? A ti, co v diskuzích pod články hájí právo na jeho názor, nejsou evidentně studenty na FF, vlastně se jich to netýká. Kdyby zde studovali, mluví jinak... Pro mě je nemocný a měl by se jít léčit. Já všechny pedagogy na FF neznám, takže je nedokážu posoudit, ale přece jen jsou to také lidé a nikdo nemá právo jim vyhrožovat.“
„Nemůžu si pomoct, ale mě to z jeho strany nepřijde jako hrozba, která by mohla být realizována, nýbrž jako zoufalé volání o pomoc. Chce dosáhnout spravedlnosti způsobem na hranici legálnosti, když institucionální složky, jimž věřil, škola, policie a soudy, selhaly. Nevolí šťastnou cestu, ale v situaci, v jaké se nachází, možná ani jiná cesta není. Teď jen záleží na tom, jaký mediální obraz vytvoří různé texty o něm a o dané události. Je evidentní, že nelze naskočit do starých kolejí, jeho víra v instituce asi obnovena nebude a na školu se nevrátí, ale snad medializace daného případu dopomůže k (znovu)prošetření "útoku" na školu, toho, jakým způsobem s ním bylo jednáno a jak jednal on,“ uzavřel svůj komentář Slovák.
Dariusz Sieczkowski vystudoval v Polsku bakalářský obor Český jazyk v managementu a následně navazující magisterský obor Český jazyk a literatura. Na Filozofické fakultě MU byl poprvé v akademickém roce 2005/2006 v rámci programu Erasmus. Později se v Brně zapsal do oborů Baltistika a Polský jazyk a literatura. Do doktorského studia Paleoslovenistiky a slovanských jazyků nebyl přijat. Dva semestry působil také jako pomocná vědecká síla a vyučoval. V roce 2009 došlo k prvním sporům se správci Informačního systému a pedagogy na Ústavu slavistiky, které vyústily v disciplinární řízení. Rozhodnutím disciplinární komise mu bylo uděleno podmínečné vyloučení a zrušena jeho výuková činnost.
Během následujícího roku se na fakultě objevilo 25 až 33 zalepených zámků, mrtvé ryby, kliky potřené žluklým máslem a došlo k několika dalším incidentům v prostorách Ústavu slavistiky. Obviněn a souzen byl právě Sieczkowski. U soudu se hájil sám. Nakonec byl rozhodnutím Městského soudu v Brně uznán vinným a odsouzen 15. června k trestu odnětí svobody v délce trvání pěti měsíců s podmínečným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců. Proti rozsudku se odvolal, ten byl ale při dalším projednání potvrzen.
K rozsudku Krajského soudu ze dne 19. října vydal Sieczkowski na svých webových stránkách prohlášení, ve kterém upozorňuje na nesrovnalosti ve výpovědích svědků a stěžuje si na průběh vyšetřování i soudních přelíčení. V závěru tohoto dokumentu mluví o nenávisti k Čechům a vědcům Masarykovy univerzity a také o svých snech, v nichž zapaluje budovy MU a vraždí své pronásledovatele, o selhání státních institucí a určitém pochopení pro masakry na amerických školách a norském ostrově Utoya. Právě tato část dokumentu vyvolala největší pozdvižení.
Kristýna Kounková
